Povrchový areál

Jak bude hlubinné úložiště vypadat na povrchu

Povrchový areál je nedílnou součástí hlubinného úložiště. Jeho funkce se budou v průběhu jeho životního cyklu měnit. Na začátku bude představovat zázemí pro vybudování podzemní části úložiště a poté zajišťovat jeho fungování po celou dobu provozu. Část povrchového areálu bude vznikat v souladu s atomovým zákonem, protože se jedná o tzv. jaderné zařízení, které podléhá speciálním požadavkům na výstavbu a provoz.

Součástí areálu, který bude napojen na silnici i železnici, budou provozy zajišťující přípravu radioaktivních odpadů pro uložení, dílny, sklady, objekty větrání, přívod elektřiny nebo objekty pro servis strojů. Nebude chybět monitorovací zařízení, stanice báňské záchranné služby, vlastní čistička odpadních vod, administrativní budova nebo moderní informační středisko atd.

Aby byl povrchový areál co nejmenší, a v neposlední řadě i z důvodu větší bezpečnosti celého úložiště, chtěli bychom co nejvíce provozů, u kterých je to možné, umístit do podzemí. Týká se to především tzv. překládacího uzlu, kde dojde k přeložení odpadu do obalového souboru vhodného k uložení.

Ačkoliv hlubinné úložiště vznikne jen na jedné z lokalit, připravujeme jeho návrhy na všech čtyřech lokalitách. Povrchový areál totiž hraje v celém projektu jednu ze zásadních rolí, a proto mu věnujeme velkou pozornost.

Jaké provozy v areálu budou a kdy vzniknou?  

Budovy povrchového areálu nebudou stavěny současně, ale ve dvou etapách.

  •               Přípravné období (tedy před zahájením provozu hlubinného úložiště)
  •               Provozní období (při provozu hlubinného úložiště)
Přípravné období

První fáze zahrnují například terénní úpravy, vybudování přípojek elektřiny nebo vody, napojení na dopravní infrastrukturu včetně železniční vlečky apod. Později pak proběhne příprava charakterizačních podzemních děl (přístupové štoly, průzkumná díla) až do hloubky budoucího ukládacího horizontu hlubinného úložiště.

Součástí povrchového areálu úložiště, který bude postaven v přípravném období, je např. také skladovací prostor pro bentonit, dočasná deponie kameniva, dílny a sklady. Nedílnou součástí může být i stanice báňské služby, případně požární stanice. Vznikne i jídelna, informační centrum a zázemí pro zaměstnance.

Provozní období

Při samotném provozu úložiště se budou využívat především stavby z předchozí fáze, naprostá většina činností se bude odehrávat v podzemí nebo v již vybudovaných objektech.

Jaké budou rozměry povrchového areálu?

Rozloha připravovaných povrchových areálů se v jednotlivých lokalitách liší, nyní se pohybuje od 15 do 20 hektarů. SÚRAO ale v současné době pracuje na optimalizaci velikosti povrchových areálů tak, aby jejich plocha byla co nejmenší a byla vhodně začleněná do okolního krajinného rázu.

Obrázek ukazuje jednu z vizualizací možného povrchového areálu.

Jak se vybírá místo, kde povrchový areál bude stát?

Místo, kde bude stát povrchový areál, není rozhodně vybráno náhodně. Umístění areálu musí vyhovět mnoha požadavkům včetně těch legislativních, mezi které patří například atomový zákon a jeho prováděcí vyhlášky. Celý areál musí splňovat náročné požadavky na jadernou bezpečnost a radiační ochranu. Řeší se ale také vlastnosti území, vlivy na jednotlivce, obyvatelstvo, společnost, nebo životní prostředí.

Základní kritéria pro umístění jaderného zařízení definuje vyhláška 378/2016 Sb. Zabývá se vlastnostmi a jevy, které je nutné v rámci umístění posoudit a zajistit bezpečnost tohoto zařízení. 

Patří mezi ně např. požadavek, že území nemůže být seismicky aktivní, ohroženo povodněmi, nebo sesuvy půd a jiné.

Dalším posuzovaným kritériem jsou tzv. střety zájmů, pro umístění povrchového areálu je to např. kolize s ochrannými nebo bezpečnostními pásmy. Zařízení se musí zabezpečit i proti případnému pádu letadla a místo, kde jaderné zařízení vznikne, nemůže být poddolované nebo ovlivněné jinou hornickou činností.

Z hlediska legislativy je také důležitý zákon 100/2001 Sb., který se týká ochrany životního prostředí. Podle něj je například nutné v celém území vyhodnotit výskyt vzácných živočichů a rostlin.

Nutnou podmínkou pro vydání stavebního povolení je i tzv. proces EIA, tedy posouzení vlivu stavby na životní prostředí. Tento proces proběhne ve finální a záložní lokalitě, nicméně potřebné studie budou zpracovávány na všech čtyřech lokalitách. V současné době už provedla SÚRAO první krok, a to biologický screening ve všech čtyřech lokalitách. Sledovali jsme výskyt všech druhů živočichů a rostlin, zvláště chráněná území nebo přírodní parky a migrační trasy. Na tento screening pak bude navazovat podrobný biologický průzkum a další studie, mezi které patří:

  • Hodnocení vlivu závažného zásahu na zájmy ochrany přírody
  • Posouzení vlivu záměru na lokality soustavy NATURA 2000 (§ 1 vyhl. č. 142/2018)
  • Dendrologický průzkum (nutný v případě, pokud by došlo ke kácení stromů)
  • Studie vlivu na krajinný ráz
  • Rozptylová studie
  • Hluková studie
  • Hydrogeologické posouzení
  • Vlivy na pozemky určené k plnění funkcí lesa. Vlivy na zemědělský půdní fond
  • Hodnocení dopravní zátěže
  • Hodnocení vlivu na stav vodních útvarů povrchových a podzemních vod
  • Vyhodnocení zdravotních rizik
  • Monitoring životního prostředí a obyvatelstva
  • Vyhodnocení stavby z hlediska globálních změn klimatu

Co je tedy nutné dodržet?

  • Legislativní požadavky: atomový zákon, stavební zákon, báňskou legislativu, vyhlášku o umístění jaderného zařízení a eventuálně další související vyhlášky a doporučení – například doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii
  • Požadavky týkající se životního prostředí: V oblasti životního prostředí se musíme řídit například: zákonem o posuzování vlivu na životní prostředí, zákonem o ochraně přírody a krajiny, zákonem o lesích, ochraně zemědělského původního fondu, vodním zákonem atd.

Hlubinné úložiště řeší a ovlivňuje téměř 160 legislativních předpisů.

V případě povrchových areálů se stále objevuje nutnost „vyhodnocení střetů zájmů“. O co vůbec jde?

Střetem zájmů může být existence chráněného území pro ložiska nerostných surovin, ale také dobývací prostory, ochranná pásma zvláště chráněných území, ale také přítomnost kulturních památek, památkové zóny a rezervace, silnic, drah, leteckých staveb, vodních zdrojů apod.

Snažíme se, aby byl povrchový areál co nejmenší a byl vhodně začleněn do okolního krajinného rázu. Právě tady by mohly, v případě zájmu, ovlivnit podobu areálu obce, v jejichž blízkosti se bude nacházet. V čem tedy může SÚRAO povrchový areál a jeho podobu přizpůsobit, nebo už ve svých plánech přizpůsobila?

Umístit maximální počet objektů povrchového areálu do podzemí. Část manipulací s obalovými soubory, které přijedou z jaderných elektráren, bude probíhat na povrchu, samotné přebalení do speciálních ukládacích obalových souborů bude probíhat v podzemí.Hlubinné úložiště model

Zakomponovat objekty do krajiny tak, aby působily co nejméně rušivě (může se například přizpůsobit výška budov a jejich vnější podoba).

Velkým tématem je problematika rubaniny v povrchovém areálu. I tady je ale možné dočasně skladovat rubaninu pouze v nezbytně nutném rozsahu a většinu odvézt vlakem či automobilovou dopravou. Snažíme se také zmenšit velikost jednotlivých přístupových a manipulačních chodeb, což by ve výsledku mělo pozitivní dopad na množství vytěžené rubaniny, bylo by jí násobně méně.

Můžeme také ve spolupráci s obcemi do jisté míry zpřísnit požadavky na provádění výstavby i nad rámec toho, co vyžaduje zákon, a požadovat i další ochranná a kompenzační opatření, která budou minimalizovat dopady na životní prostředí.

Do podzemního areálu úložiště bude doprava pravděpodobně zajištěna pomocí tzv. úpadnic (což jsou dopravní tunely pro obsluhu a provoz hlubinného úložiště). Tento přístup pak nemusí znamenat zatížení krajinného rázu vysokými těžními věžemi.

Co se s povrchovým areálem stane po ukončení provozu úložiště, tedy za více než jedno století?

Po ukončení provozu dojde k rekultivaci areálu, budou rozebrány stavby a provozy a celý areál upraven tak, aby místo úložiště připomínaly jen monitorovací stanice. Na konci celého procesu by tedy, stejně jako na začátku, měla zůstat „zelená louka“ a celý komplex bude pasivně funkční milion let bez přítomnosti člověka. Přesto se předpokládá, že oblast bude i po uzavření ještě po dobu několika set let průběžně monitorována.

Příkladem tohoto přístupu je například lokalita Fernald Preserve v USA, kde po mnoho let fungoval závod pro obohacování uranu. Dnes lokalita slouží především pro okolní komunity jako místo rekreace, pořádají se zde akce pro děti i dospělé a v neposlední řadě jde o rezervaci s výskytem mnoha druhů chráněných ptáků a jejich nadšených fotografů.