Radioaktivní odpady dělíme podle místa vzniku,
míry a času aktivity a skupenství
Institucionální odpady – Odpady, které vzniknou v průmyslu, výzkumu, zemědělství nebo zdravotnictví se nazývají institucionální. Mohou to být např. staré měřicí přístroje a radioaktivní zářiče, znečistěné pracovní oděvy, látky, papír či injekční stříkačky. Je podstatné, zda obsahují přírodní (např. uran, radium) nebo uměle vytvořené radionuklidy (např. americium, plutonium, cesium). Na základě toho je potom ukládáme. Odpady s obsahem přírodních radionuklidů do úložiště Bratrství u Jáchymova, ostatní odpady tohoto typu do úložiště Richard blízko Litoměřic.
Provozní odpady z jaderných elektráren – Významnějším původcem radioaktivních odpadů jsou jaderné elektrárny. Jedná se o nejrůznější kontaminované kapaliny a ochranné pomůcky, které přišly při provozu jaderné elektrárny do kontaktu s radionuklidy. K ukládání takového odpadu slouží úložiště Dukovany v areálu stejnojmenné jaderné elektrárny. V současné době také intenzivně pracujeme na přípravě hlubinného úložiště, které bude sloužit právě k ukládání dlouhodobých středně a vysokoaktivních odpadů.
Vyhořelé jaderné palivo je v současné době skladováno v meziskladech areálů jaderných elektráren. Ačkoli s tím Státní energetická koncepce ČR zatím nepočítá, neboť se jedná o technicky i ekonomicky náročný proces, lze vyhořelé jaderné palivo přepracovat a znovu využít. Přepracovávat jej ale nelze donekonečna. Tak jako tak nakonec vzniknou vysokoaktivní odpady, které bude třeba uložit. Za radioaktivní odpady je vyhořelé jaderné palivo považováno až tehdy, kdy ho vlastník (tedy ČEZ) nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost za odpady prohlásí. Vlastníkem odpadů se v tu chvíli stává stát a ten prostřednictvím Správy zajistí jejich bezpečné uložení.
Přechodně aktivní odpady – Po maximálně 5 letech skladování v tzv. vymíracích komorách je jejich aktivita srovnatelná s aktivitou okolního prostředí, takže s nimi může být nakládáno jako s komunálním odpadem. Patří sem odpady z nemocnic, které vznikají při aplikaci radiofarmak nebo při použití radiodiagnostických metod (např. pleny nebo buničina), ale i některé energetické odpady (ochranné pomůcky atd.).
Velmi nízkoaktivní odpady – Jejich aktivita je vyšší než aktivita přechodných radioaktivních odpadů, ale nevyžadují speciální opatření při uložení.
Nízkoaktivní odpady – Obsahují omezené množství radionuklidů. Je možné je uložit i v povrchovém úložišti.
Středněaktivní odpady – Obsahují významné množství dlouhodobých radionuklidů, a proto je třeba oddělit je od okolního prostředí s vyšším stupněm izolace než nízkoaktivní odpady. Smějí být ukládány jen do podzemních úložišť.
Vysokoaktivní odpady – Obsahují velké množství radionuklidů, které generují zbytkové teplo. Tyto odpady budou společně s vyhořelým jaderným palivem, až bude prohlášeno za odpad, uloženy v hlubinném úložišti.
Nízko a středněaktivní odpady tvoří většinu radioaktivních odpadů, které v České republice vznikají. Radionuklidy v nich obsažené mají poločas rozpadu v řádech desítek až stovek let (např. izotop vodíku 3H s poločasem rozpadu 12 let). Tyto odpady ukládáme v úložištích Bratrství a Richard. V úložišti Dukovany ukládáme nízkoaktivní odpad z provozu jaderných elektráren.
Krátkodobé odpady – Odpady s radionuklidy s nižším poločasem rozpadu (např. izotop vodíku 3H s poločasem rozpadu 12 let, izotop césia 137Cs s poločasem rozpadu 30 let).
Dlouhodobé odpady – Odpady s radionuklidy s dlouhým poločasem rozpadu (např. uran 238U s poločasem rozpadu 4,5 miliard let).
Jako ostatní látky, i radioaktivní odpady dělíme na kapalné, plynné a pevné. Kapalné odpady musí být před uložením fixovány do matrice (např. cement nebo bitumen). Plynné odpady (vzdušiny z místností kontrolovaného pásma) jsou zachyceny na speciálních filtrech a uloženy jako pevný odpad. Pevné odpady se dále dělí podle aktivity.