vše, co potřebujete vědět o bezpečnosti a životním prostředí
Zajistit maximální možnou bezpečnost při výstavbě hlubinného úložiště, během manipulací s radioaktivními odpady i po celou dobu jejich uložení, je pro nás prioritou. Uděláme maximum pro to, aby ukládané odpady neovlivnily životní prostředí a nepředstavovaly hrozbu pro současné ani budoucí generace.
V hlubinném úložišti bude uložený odpad zajištěn tzv. multibariérovým systémem. Kombinace jednotlivých bariér zajistí bezpečné uložení po dobu stovek tisíc let. Systém se skládá z geologické přírodní bariéry (stabilní horninový masiv) a několika inženýrských bariér.
V České republice máme přes půl století zkušeností s ukládáním nízko a středněaktivních odpadů v povrchových a přípovrchových úložištích. Tyto zkušenosti můžeme využít. Dále se Česká republika účastní řady mezinárodních výzkumů zaměřených na bezpečnost hlubinného úložiště. Dokážeme předpovědět, že se horniny budou i za následující milion let chovat stejně, jako po milion let předtím.
Aktivita složek životního prostředí v blízkosti hlubinného úložiště bude pečlivě monitorována. Pro představu o dávkách záření můžeme použít následující srovnání. Energie absorbovaného záření se udává v mnoha jednotkách a jednou z nejpoužívanějších je Sievert (Sv). Limit záření, kterému mohou být pracovníci s radioaktivními látkami vystaveni, je 50 mSv ročně. Nemoc z ozáření nastává při jednorázovém celotělovém ozáření o síle od 500 mSv (0,5 Sv) zatímco smrtelná jednorázová celotělová dávka záření je až několik Sv. Například pouhým zářením z kosmu dostáváme ročně zhruba 0,25 mSv, zatímco radioaktivní záření z okolí se pohybuje v řádech 2-3 mSv ročně. Vdechováním dehtu z cigaret dostanou kuřáci ročně do plic dávku 10-60 mSv. Další záření také absorbujeme při cestování letadlem a například vyšetření počítačovou tomografií „poskytuje“ 5-15 mSv na konkrétní orgán.
Základní požadavky na umístění jsou uvedeny ve vyhlášce Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o umísťování jaderných zařízení. Například se nesmí jednat o seizmicky nestabilní či tektonicky aktivní lokalitu.
Hlubinné úložiště je jaderné zařízení s povrchovým a podzemním areálem; spadá proto pod působnost jaderné a báňské legislativy, pozemního stavitelství a environmentálních vlivů a musí splňovat veškeré relevantní požadavky z těchto oblastí. Vzhledem ke svému významu je úložiště předmětem mezinárodních směrnic a doporučení, ať už se jedná o legislativu Evropské unie či Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Nedojde. Většina komplexu se bude nacházet v podzemí, právě s ohledem na to, aby byla co nejméně viditelná na povrchu. Rovněž nadzemní areál chceme co nejlépe zakomponovat do krajiny, aby nenarušoval ráz okolí. Projekt výstavby úložiště projde procesem EIA, který zhodnotí rizika dopadů na životní prostředí a navrhne opatření, jak je minimalizovat. Cílem je vybudovat bezpečné úložiště, což zahrnuje maximální ochranu životního prostředí a lidí.
Výstavbě předchází desítky let trvající výzkum zaměřený na vlastnosti materiálů v simulovaných podmínkách úložiště. Zkoumají se materiály pro výrobu kontejnerů, různé druhy bentonitů (jílů) i betonů. Navíc lze vycházet už i z určité praxe. V přírodě existuje řada systémů, ve kterých proběhly nebo probíhají procesy velmi podobné těm, které očekáváme v budoucnu v hlubinném úložišti.
Tyto systémy jsou označované jako přírodní analogy a mezi nejznámější patří ložisko uranové rudy Lake Cigar, jezero na severu kanadské provincie Saskačevan, nebo přírodní jaderné reaktory v Oklo v africkém Gabunu. Hlavní výhodou přírodních analogů je možnost studovat výsledky procesů, které probíhaly miliony let.
V úložišti bude odpad zabezpečený pomocí systému několika bariér. Jednotlivé ochranné vrstvy jsou navrženy tak, že vydrží desítky až stovky tisíc let. Tento systém se skládá z geologické přírodní bariéry (horniny) a několika inženýrských (lidmi vytvořených). Zjednodušeně řečeno, bude to vypadat tak, že palivová kazeta se uloží do kontejneru, ten se obalí těsnicí jílovou (bentonitovou) vrstvou a následně uzavře do kovového koše. Teprve tento superkontejner bude umístěn do vybudovaných ukládacích komor v horninovém masivu. Také komory budou uzavřeny speciální betonovou zátkou. Nejvýznamnější bariérou pak bude půl kilometru stabilního horninového masivu nad úložnými komorami.
Nikoliv. Budeme usilovat o co nejmenší dopady na stávající podobu území, na kterém bude úložiště postaveno. Finální podoba úložiště bude předmětem jednání s obcemi. Chceme, aby povrchový areál byl citlivě začleněn do krajiny a aby co největší část provozu byla pod zemí. Bude se jednat o stavbu srovnatelnou s průmyslovými areály, které již existují na celém území ČR. Podle zpracovaných studií se velikost nadzemního areálu pohybuje řádově v rozmezí 10 až 20 hektarů. Záleží ovšem na podmínkách v lokalitě, např. na morfologii terénu i na dopravně-obslužných možnostech, jak bude nadzemní areál situován. Důležitá jsou i specifická environmentální omezení, jako například povětrnostní podmínky nebo krajinný ráz.
V současné době se počítá s dopravou po železnici (samostatná železniční vlečka až do úložiště). Přeprava radioaktivních materiálů po železnici je běžná i v jiných evropských zemích. Za tímto účelem vznikly speciální transportní kontejnery Castor. Ty umožňují odvod tepla a mají dostatečné tlumiče schopné pohltit kinetickou energii v případě pádu či mechanického nárazu. Jsou testovány v extrémních podmínkách – procházejí zkouškami pádu, nárazu i ohně.
Tam, kde se vyskytuje například uhelná sloj, jsou často poměrně rozsáhlé zlomové struktury. Pro bezpečné úložiště je naopak klíčové najít poměrně velký masiv, ve kterém je minimum zlomových poruch. V bývalých dolech je rovněž řada různých chodeb, rozrážek, komínů apod. Každá taková podzemní chodba představuje možné riziko, protože by se mohla stát cestou, kudy se radionuklidy dostanou zpět na povrch. Proto hledáme horninu kompaktní, co nejméně porušenou. Ani při geologických průzkumech není cílem masiv provrtat, ale naopak s co nejmenším počtem vrtů zjistit o hornině co nejvíce informací.
Díky koncepci současné výstavby a ukládání výstavba příliš nezatíží okolí. Při stavbě zde bude jezdit pouze několik vozidel denně, nedojde k výraznému zvýšení provozu. Součástí projektu jsou i studie dopadů na životní prostředí a socioekonomických vlivů. Jejich cílem je identifikovat možná rizika a navrhnout řešení. Řada případných problémů se dá řešit dohodou s obcemi.
V dlouhodobém měřítku naopak projekt přispěje k velkému rozvoji infrastruktury. Bude třeba investovat do modernizace silniční sítě a očekává se také posílení autobusových a vlakových spojů v regionu. To je spojeno s nárůstem počtu pracovních míst. Předpokládá se, že během provozu úložiště zaměstná až 300 lidí.
Kontejnery pro převoz radioaktivních odpadů včetně vyhořelého jaderného paliva musí splňovat velmi přísné bezpečnostní parametry a procházejí zátěžovými testy mechanického poškození včetně pádových zkoušek. Radioaktivní odpady se již dnes běžně převážejí bez větších komplikací jak na území České republiky, tak i v dalších zemích.
Ano. Naši i zahraniční odborníci včetně Mezinárodní agentury pro atomovou energii považují hlubinné úložiště za proveditelný, z dlouhodobého hlediska nejbezpečnější a nejvíce propracovaný způsob zneškodnění vyhořelého jaderného paliva a vysokoaktivních odpadů. Důkazem použitelnosti tohoto způsobu izolace radioaktivních odpadů od životního prostředí po dlouhou dobu jsou přírodní analogy, tedy místa s přirozeným podzemním výskytem radiace. Jedním z nejznámějších analogů je přírodní jaderný reaktor v uranovém ložisku v Oklo v africkém Gabunu. Zde probíhala před dvěma miliardami let samovolná řetězová reakce podobná té, kterou známe ze současných jaderných reaktorů. Radioaktivní prvky, které při ní vznikly, se okolní horninou pohybovaly nesmírně pomalu, rychlostí přibližně 10 metrů za milion let.
Podobný, ale menší přírodní analog je studován i v České republice. V těsném okolí ložiska uranové rudy u Ruprechtova v západních Čechách se zkoumal pohyb uranu v jílech. I zde uran proniká do okolí velmi pomalu a na povrchu jej nelze zaznamenat. V hloubce 430 metrů pod kanadským jezerem Cigar Lake se před 1,3 miliardy let vytvořilo ložisko uranové rudy se 60% koncentrací uranu v rudě. Více než milion kubických metrů takto bohaté uranové rudy leží na žulovém masivu a je překrytý zhruba třicetimetrovou vrstvou jílu. Měření prokázala, že k povrchu žádný uran nepronikl. Přírodních analogů na Zemi nacházíme mnoho.
Právě naopak. Zkušenosti z lokalit, kde se nacházejí stávající úložiště nízko a středněaktivních odpadů, ukazují, že turistický potenciál tyto provozy neohrožují. Ani jaderné elektrárny, které jsou násobně větší než budoucí úložiště a navíc s velkým ochranným pásmem okolo, turismus nebrzdí, ale podporují. Jedná se i o turisticky mimořádně lákavé místo. Informační střediska jaderných elektráren navštíví ročně kolem 30 tisíc lidí.
Úložiště bude unikátní technologickou stavbou. Vedle něj vznikne také informační centrum, které přiláká zájem laické i odborné veřejnosti a turismu prospěje.
Stávající legislativa obcím umožňuje obdržet finanční příspěvky za geologický průzkum spojený s úložištěm. Stejně tak by dle platné legislativy mohly mít později nárok na příspěvky za vybudované úložiště, podobně jako je nyní dostávají obce v okolí stávajících úložišť. Tyto prostředky mohou obce investovat např. do rozvoje turismu.
Nehrozí. Úložiště nemá na dění na povrchu žádný vliv. Tedy ani na zemědělské či lesnické práce. Zemědělství, živočišná výroba i lesnictví funguje zcela normálně i kolem stávajících českých jaderných zařízení – v okolí jaderných elektráren, úložišť nízko a středněaktivních odpadů i v okolí ÚJV Řež a. s.
Jedním z cílů SÚRAO je zajistit trvalá i krátkodobá pracovní místa během výstavby a následně provozu hlubinného úložiště. Již ve fázi geologického průzkumu by mělo vzniknout až 70 pracovních míst. V průběhu projektu to bude až 300 pracovních míst. Nabídka dlouhodobého zaměstnání (úložiště bude v provozu zhruba sto let) naopak může motivovat místní obyvatele, aby oblast neopouštěli.
Stavba se neobejde ani bez investic do rozvoje infrastruktury v oblasti. Vedle toho vznikne řada takzvaných sekundárních pracovních míst (např. v ubytování, pohostinství, službách apod.). S výstavbou bytů pro zaměstnance je třeba zajistit také například pohostinství a služby. Zároveň vznikne informační centrum, které do regionu přitáhne turisty, což opět podnítí ekonomický růst.
Naopak. Pracovní příležitosti při výstavbě a následně provozu úložiště přitáhnou do lokality nové lidi, kteří se zde mohou usadit a založit rodiny. Díky nabídce stabilní práce se také dnešní mladí lidé mohou rozhodnout zůstat, místo aby odešli za prací jinam. Zkušenosti z okolí jaderných elektráren jsou jednoznačné – okolní obce se rozrůstají a počet jejich obyvatel roste. Nebudou zde potřeba pouze odborníci přes jádro, ale také řidiči, údržbáři, hostinští a hoteliéři, bude větší poptávka po službách a prodejnách všeho druhu atd.
Příroda ani krajinný ráz nebudou stavbou nijak poškozeny a obyvatelé budou moci nadále pěstovat na zahradách cokoliv, co si budou přát. Úložiště bude vybudováno 500 metrů pod zemí. Radioaktivní odpad bude zneškodněn a uložen tak, aby jeho negativní účinky neměly vliv ani na bezprostřední okolí, natož pak na povrch a pěstování zemědělských plodin.