vše co potřebujete vědět o hlubinném úložišti
Česká republika vyrábí více než třetinu elektřiny v jaderných elektrárnách. Každý rok tak vznikne zhruba 100 tun vyhořelého jaderného paliva. To je potřeba izolovat od životního prostředí po velmi dlouhou dobu – až jeho aktivita poklesne natolik, že nebude představovat riziko pro okolí. Naše legislativa – podobně jako v jiných zemích Evropy – zakazuje vývoz radioaktivních odpadů za účelem uložení. Musíme se o ně postarat sami.
V současnosti se vyhořelé jaderné palivo skladuje v tzv. meziskladech přímo u jaderných elektráren. V JE Temelín je jeden, v JE Dukovany jsou dva. Jedná se o kryté haly, kam se palivo ukládá ve speciálních dvojstěnných kontejnerech CASTOR. Ty zajišťují dokonalé odstínění radioaktivity. Životnost obalových souborů CASTOR je projektována na 60 let, poté se palivo musí v případě dalšího skladování přeložit do nových obalů.
Ukládání RAO je konečným krokem v posloupnosti pečlivě kontrolovaných činností. Praxe posledních třiceti let jednoznačně prokázala, že vyhořelé jaderné palivo a vysokoaktivní odpady (které v ČR, stejně jako v jiných zemích existují) lze bezpečně ukládat v hlubinném úložišti. Hlubinné úložiště je nejbezpečnějším řešením, které vyhořelé jaderné palivo a další odpady bezpečně oddělí od životního prostředí na stovky tisíc let. Připravují ho všechny země, které provozují jaderné elektrárny. A i kdybychom přistoupili k přepracování a dalšímu využití vyhořelého jaderného paliva, hlubinné úložiště je nutné postavit. Tyto technologie nejsou bezodpadové.
Státní energetická koncepce ČR prezentuje jadernou energetiku jako jeden z pilířů výroby elektřiny v ČR. Hlubinné úložiště se tedy projektuje pro palivo z provozu obou JE a také i pro možné další nové zdroje.
Navíc máme zodpovědnost vůči budoucím generacím za likvidaci odpadu, který sami vyprodukujeme. Vedeme své děti k recyklaci, stavíme moderní a ekologické spalovny komunálních i nebezpečných odpadů, snažíme se vyrábět a používat věci ze snadno rozložitelných materiálů a to vše proto, abychom zamezili negativnímu vlivu námi vyprodukovaných zbytků na okolí. Jen je třeba si uvědomit, že s radioaktivním odpadem je to úplně to samé – je třeba ho efektivně a bezpečně zneškodnit.
Všechny státy, které vyrábí elektrickou energii v jaderných elektrárnách, řeší, kam trvale uložit radioaktivní odpady. Většina z nich vybudování hlubinného úložiště považuje za nejlepší možné řešení. Z těchto důvodů se úložiště připravuje i v řadě dalších zemí. I když existují metody na jeho přepracování a opětovné použití v některých typech reaktorů, určité množství odpadu vždy zůstane. I podle Evropské komise a odborníků na danou problematiku z celého světa je hlubinné úložiště nejbezpečnějším a nejekonomičtějším řešením pro tento typ odpadů. Například ve Finsku již stavbu 1. hlubinného úložiště zahájili. Na výstavbě hlubinného úložiště se intenzivně pracuje rovněž ve Švédsku, Švýcarsku, Francii či ve Velké Británii.
Tím, že bezpečně uložíme odpady z jaderných elektráren, jejichž elektřinu nyní využíváme my ve svůj prospěch, se zodpovědně stavíme k budoucím generacím. Úložiště nijak neovlivní život budoucích generací, protože bude půl kilometru pod zemí bezpečně uzavřené na stovky tisíc let. Když problém s odpady řešit nebudeme a přesuneme jej na další generace, budou se muset právě naše děti postarat o to, co vyprodukovali minulé generace. Technologie na efektivní přepracování vyhořelého jaderného paliva v dnešní době sice již existuje, ale je ekonomicky velmi náročná. A i tak vznikne nevyužitelný vysokoaktivní odpad, který bude třeba uložit.
Příprava hlubinného úložiště je dlouhodobý proces. V každé jeho fázi jsou obce účastníky řízení a mají podle platné legislativy možnost se k průběhu procesu vyjadřovat.
Stanovisko dotčených obcí bude tvořit součást návrhu dvou kandidátních lokalit předložených vládě. Je zájmem SÚRAO vést s obcemi transparentní dialog a dohodnout se. SÚRAO trvale usiluje o dialog s obcemi, pořádá besedy a jedná se zástupci obcí. O své činnosti SÚRAO pravidelně informuje například prostřednictvím pravidelného zpravodaje, tiskovin, webu, sociálních sítí, edukativních výjezdů či besed s občany.